A tak pořád dokola
Na miminko jste se těšila. Strašně moc! A najednou sedíte v kuchyni, prcek řve v postýlce a vy ne a ne se pohnout. Zase potřebuje přebalit, zase…
Vendula Presserová
Výčitky svědomí vás uzavírají do bludného kruhu. Mám své dítě dost ráda, když mi leze na nervy věčné patlání kašiček? Jsem dobrá máma, když mám chuť na všechno se vykašlat, nechat mimino brečet a číst si časopis? Proč je tu věčný binec, když neustále kolem dokola uklízím rozházené hračky, peru, luxuju? Proč se cítím tak osamělá, když své děti i svého muže miluju až k zbláznění?
Podobné otázky napadají snad každou maminu. Proto jsme z našich zkušeností, vzpomínek, z vlastních prožitků i trošky do mlýna od příbuzných a kamarádek vytvořily v redakci pro vás virtuální matku na mateřské. Dejme tomu, že se jmenuje Dominika, je jí třiatřicet a pracuje třeba jako rehabilitační sestra. Možná vám s její pomocí pomůžeme rozklíčovat vaše pocity.
„Život mi vycházel podle představ. Maturita, nástup do práce, láska, manželství, dvě děti rychle za sebou. Jsem docela rodinný typ, na mateřskou jsem se těšila a hodlala jsem si ji užít. Jenomže nakonec z ní bylo peklo. Každý den to samé. Po třech letech doma, Tomášek se narodil rok a půl po Kristýně, jsem byla adeptkou psychiatrické léčebny. Doma byl šílený binec, ale mně trvalo hodinu, než jsem se odhodlala jít naskládat nádobí do myčky. Celé dopoledne jsem se potácela po bytě v noční košili od ničeho k ničemu, překračovala rozházené hračky. Děti jsem sice nakrmila a přebalila a hrála si s nimi, ale už mi bylo jedno, jestli mají pocintané košilky. Někdy jsem se ani nedonutila jít s nimi ven. Na manžela jsem řvala, že mi s ničím nepomůže. On přitom chodil utahaný z práce a já byla celé dny doma a neměla na práci nic jiného než domácnost a dvě děti. Připadala jsem si jako ve vězení. Stydím se za to, ale bylo to tak. Dneska stíhám zaměstnání, doma je uklizeno, vařím i teplé večeře, děti jsou v pohodě. Jakoby mi kontakt s lidmi a možnost profesní seberealizace dal novou energii. Vše se vrátilo do rovnováhy, která se během mateřské vychýlila. Ale dodnes se ptám sama sebe: Proč jsem se během mateřské chovala a cítila divně?“
Stokrát nic
Znáte to, s tím umořeným oslem. Nic zlého se vám neděje, a přesto se dostavuje pocit nespokojenosti. Pramení ze stereotypu. Ze změny životního rytmu. Kojení, přebalování, uklízení, kojení, přebalování, procházka, uklízení, kojení, přebalování, návštěva poradny, kojení, přebalování… Na to jste nebyla zvyklá a je to ubíjející. Je opravdu těžké vměstnat se do uzoučkých mantinelů, kterými je nyní lemováno vaše nové hřiště.
„Jakmile přijmeme fakt, že život je těžký, začneme růst. Pochopíme, že každý problém je také příležitost. Jdeme pak víc do hloubky a objevujeme sami sebe. Přijímáme výzvy, které nám život předkládá. Těžkosti se stanou vítanou zkouškou charakteru, nenecháme se jimi zdolat,“ doporučuje profesor Hal Urban, spolupracovník Stanfordovy univerzity. To by bylo, aby vás zdolala nějaká ta plenka!
Osamělost
Dosud jste se pohybovala mezi lidmi – ve škole, v práci, po večerech. Každý den přinesl něco nového. A najednou jsou dny vedle sebe vyskládané jako vajíčka na platě. Na lidi, s nimiž se setkáváte, rozhodně nepotřebujete počítadlo. Jsou to sice ti úplně nejbližší, ale pořád ti samí a je jich tak málo! S mimčem si moc nepokecáte, manžel se vrací pozdě večer a často je tak unavený, že ani nemá náladu poslouchat, kolikrát malý dnes kakal. Ne, nejste protivná, jste frustrovaná! Frustruje vás nedostatek sociálního kontaktu a neuspokojené potřeby. Reakcí může být psychická nerovnováha, projevující se polohami od melancholie až k agresi. „K sociální podstatě člověka patří jeho potřeba sociálního kontaktu, která nachází uspokojení v sociálních interakcích. Mnozí považují potřebu styku s jinými lidmi za základní sociální potřebu člověka,“ dočteme se ve studii Sociální osamělost K. Červeného.
Tak šup, je na čase uspokojit potřeby. Odstříkejte mléko, sežeňte hlídání (manžel, babička, placená chůva) a honem do společnosti, za kamarádkami. Vrátíte se plná nové energie, ochotná vyžehlit celou horu košilek i košil.
Hormony
Jste lítostivá, rozhozená, nemáte chuť na sex. Nepoznáváte sama sebe. Máte na sebe vztek, štve vás to, ale nějak s tím nemůžete nic udělat, i když se snažíte sebevíc.
Zase nejste viníkem. Tentokrát za to můžou hormony. Příroda vás připoutala k miminku a nechce dovolit, aby vás cokoliv rozptylovalo. Práce? Partner? Všechno počká. Teď jste Matka! Mezi hormony zaujal výsadní postavení prolaktin, zodpovědný za kojení. Zato hladina estrogenů a progesteronu, hormonů, které mají význam pro sexuální apetit, významně klesla ještě dřív, než jste se stačila vrátit z porodnice. V mozkové činnosti hrají prim emoční a audiovizuální podněty fixované na novorozeně. Dejte věcem volný průběh, s tímhle nehnete…
Vyčerpání
Do vašeho domova vstoupila Únava. Dřív jste ji neznala, ale najednou je tady a žije s vámi. Marně ji odháníte. K psychické nepohodě a hormonálním změnám přistupuje i fyzické vyčerpání. Těhotenství vám sebralo hodně sil, kojení odčerpává řadu látek z organismu, jste permanentně nevyspalá. Nemůžete sportovat tak intenzivně jako dřív, nedostávají se vám endorfiny. Chemická rovnováha vašeho těla je pořádně rozhozená.
Neodbývejte se, dbejte na kvalitní stravu. Dopřejte tělu hodně vitaminů, omega 3 nenasycené kyseliny, železo. Neváhejte v rozumné míře sáhnout po potravinových doplňcích (s některými ale počkejte, až přestanete kojit, čtěte pozorně příbalové letáky). Vynikajícím prostředkem na obnovení kondice je phytin, přírodní látka extrahovaná z obalů rostlinných semen. Funguje na principu působení kyseliny phytinové. U nás se zatím o ní ještě moc nemluví, ale ve světě je známá zhruba třicet let. Tělo potřebuje kyselinu phytinovou ke správnému metabolismu, tato kyselina se podílí na složité chemické reakci, která je spojena jak s uvolněním potřebné energie, tak s navozením chemických reakcí v mozku pro pocit pohody a energie. Prostě vás doslova „nakopne“.
Motivace
Tady je možná nejdůležitější z klíčů k navození pocitu pohody. Jmenuje se motivace. Abychom ho dokázali správně zasunout do zámku, nezaškodí nahlédnout do psychologické teorie. „Pojem motivace označuje psychologické faktory, vědomé nebo nevědomé, predisponující individuum k uskutečnění určitých akcí nebo k zaměření na určité cíle.“ (M. Nekonečný). Anebo: „Motivace je to v nás, co nás vede, žene, nutí, abychom se chovali tak a ne jinak.“ (C.F.Graumann) A ještě: „Definujeme motivaci jako hypotetický vnitřní proces, který poskytuje chování energii a zaměřuje je vůči specifickému cíli.“ (kol. autorů)
Mnoho maminek na mateřské ztrácí vědomou motivaci. Kdo by si taky pořád dokola vzletně opakoval: Mým cílem je skvěle vychovat děti! Tahle motivace v nás zůstává samozřejmě jako vnitřní motor, ale když ji zapomeneme důsledně oprašovat, zasune se do podvědomí a na povrchu ji přebije pocit prázdnoty a stereotypu, o kterém se tu bavíme od začátku. Co tedy dělat? Říkat si denně „Mým cílem…“ Takhle pateticky je asi schopná sama se sebou mluvit málokterá z nás, že? Ale občas si to dovolme.
Večer, když máte všeho plné zuby a Honzík brečí a potřebuje zase přebalit, stoupněte si před zrcadlo a opakujte si: Tohle zvládnu. Průměrné dítě nespotřebuje víc než 3 000 plen. Při prvním přebalování jich zbývalo 2 999. A dneska? Už jen dva tisíce! A touhle plínkou budu zase o jednu blíž k té poslední! Jednou bude z Honzy dospělý člověk a ještě se mi zasteskne… K tomu si navíc dopřejte řadu konkrétních drobných motivací. Těch všednodenních. Taky s mnohem větší radostí uklízíte, když se těšíte, že přijde návštěva? A užíváte si sváteční večeře při svíčkách? Dejte svým dnům cíl! Vymýšlejte drobnosti, kterými rozbijete stereotyp. Dneska pozvu Jitku. Zítra slavnostně prostřu a rozsvítím svíčky. V úterý malého nastrojím a zajedeme se podívat do práce. O víkendu pojedeme na výlet a uděláme spoustu fotek…
Nikdo není dokonalý
Pokud se nároky a očekávání dostanou do rozporu s reálnými možnostmi, vzniká disharmonie, stres, frustrace, tvrdí psychologové. Chcete mít dokonale uklizený byt a čisťounké, voňavé miminko? Kdo by nechtěl. Jenomže pět minut před příchodem tchyně se Kačenka pokaká tak, že musíte převléknout nejen ji, ale celou postýlku. Do toho udělá štěně loužičku na koberec a zatímco se snažíte zlikvidovat následky katastrof, připálí se vám štrúdl. Máte chuť zalézt do kouta a brečet a brečet.
To je pochopitelné, ale vás přece takovéhle prkotiny neporazí, že? Emoce vámi cloumají, zkuste je přepólovat. Od záporného ke kladnému pólu. Od slz ke smíchu. Až tohle budete vyprávět své nejlepší kamarádce u kafe, určitě budete smíchy polomrtvé obě dvě. Tak zkuste přeskočit čas a rozesmát se hned. Nemyslete, že tchýni se něco podobného nestalo. A sama měla taky tchýni… Jakmile ji uvítáte, hned ji zaúkolujte. „Maminko, prosím, mohla bys převléknout povlečení? Já zatím přebalím Kačenku.“ Společnými silami všechno zvládnete lépe a navíc vás to ještě sblíží. Tak se nestyďte přiznat, že občas nejde všechno plnit na výbornou. Ve vaší mateřské žákovské bude pár chvalitebných, dobrých, možná i nějaká dostatečná. No a co?
Zblbnu?
Kdysi jsem v jedné knize - už si nepamatuji název a autora, ale tohle mi utkvělo – četla maminkovskou historku. Paní je doma s dětmi, manžel ji po delší době vyvede do společnosti. Dáma se nastrojí, nalíčí a užívá si večer. Konečně si po dlouhé době připadá okouzlující. Až do chvíle, kdy během večeře kolem sebe zaznamená rozpačité ticho. Aby ne – bezděky nakrájela šéfovi svého muže maso…
Je to tak. Opravdu zblbnete. Možná začnete dokonce šišlat. Váš slovník se významně obohatí o jednoslovná citoslovce, zatímco odborné profesní výrazy se schovají do zasunutého třináctého šuplíčku vašeho mozku. Nadšeně budete bývalému spolužákovi při setkání na ulici popisovat slovník vašeho potomka. „Už říká mama, brmbrrr a umí předvést kočičku! Kubíčku, ukaž strejdovi kočičku!“ Bude vám úplně jedno, že váš bývalý spolužák právě dokončuje významný výzkum na poli nanotechnologií, cíleně směřuje ke staromládenectví a s dětmi nechtěl nikdy mít absolutně nic společného.
Milé maminky, neděste se! Je to dočasné! Nadšení ze schopnosti malé Justýnky usednout na nočník brzy pomine a vy přestanete cítit potřebu vyprávět o tom své neprovdané kamarádce, pro kterou děti představují hrozbu horší než požár. Přijde čas, kdy budete opět schopná konverzovat o novém filmu Pedra Almodóvara a maso budete krájet výlučně na svém vlastním talíři.
Informační zdroje:
www.zenaplus.cz
http://materska.blog.cz/
http://www.sweb.cz
Nekonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie, Academia
Urban, H.: To nejdůležitější v životě, Portál
Fryjaufová, E.: Mateřská a rodičovská dovolená v otázkách a odpovědích
|